NEPŘÍMÝ (IMUNOLOGICKÝ) PRŮKAZ PŮVODCE.

Nepřímý průkaz původce využívá specifickou imunitní odpověď nemocného (protilátkovou nebo buněčnou) na přítomnost vyvolavatele v organizmu. Vychází ze skutečnosti, že specifická imunitní odpověď proti určitému mikrobu vzniká až na základě infekce. Nepřímý průkaz není spolehlivý u infekcí, kde specifická imunitní odpověď je omezena na sliznici (např. u gonorrhoey, shigelózy nebo cystitidy). Na začátku příznaků nepřímý průkaz vykazuje tzv. diagnostické okno, kdy počínající imunitní odpověď ještě není zjevná. Jinak je nepřímý průkaz spolehlivý, někdy umožňuje sledovat i dynamiku onemocnění, zvláště v kombinaci s přímým průkazem původce, např. u virových hepatitid či AIDS.

Pokud jde o průkaz protilátek, ty se hledají v krvi (v krevním séru pacienta - serologické vyšetření), jen výjimečně jinde (v likvoru). Vždy se začíná smícháním naředěného pacientova séra s vhodným komerčně dodávaným antigenem předpokládaného druhu vyvolavatele (to je společné všem serologickým metodám). Pokračuje se inkubací a dokazováním vzniku komplexu antigen-protilátka (zde se jednotlivé serologické metody liší). Výsledek vyšetření laboratoř vyjadřuje kvantitativně (titrem protilátek, násobkem cut-offu u ELISy, jednotkami protilátek), semikvantitativně (počtem křížků) nebo jen kvalitativně (pozitivní/negativní). Často jedna laboratoř vyjadřuje výsledek obdobného vyšetření jednotkami, druhá procenty cut-offu, třetí křížky - podle oblíbené diagnostické soupravy. I proto má každá laboratoř výsledek vždy interpretovat (vysvětlit v komentáři).

Teorie protilátkové odpovědi není součástí tohoto CD. V séru pacienta se měří buď jen celkové protilátky proti původci (t.j. všechny třídy), nebo odděleně ve třídách, obvykle IgM a IgG. Vysoký titr ve třídě IgM nebo vzestup titru celkových protilátek je signálem akutně probíhající infekce příslušným původcem. Vzestup titru se zjišťuje porovnáním párových sér (t.j. dvou vzorků odebraných v potřebném časovém odstupu, např. 3 týdnů). Zvýšený neměnící se titr IgG svědčí o dříve proběhlé nákaze, rostoucí titr IgG bez vyšších IgM svědčí o reinfekci nebo o aktivaci chronického procesu. Interpretačním problémem může být pozitivita IgM proti dávno překonanému nesouvisejícímu původci při přechodné polyklonální aktivaci B lymfocytů při některých virózách.

Titr je klasickým způsobem vyjadřování množství protilátek. Sérum pacienta se naředí do řady zkumavek či jamek Příslušná reakce se provede ve všech jamkách (zkumavkách). Hledá se poslední jamka, kde je ještě viditelná pozitivní reakce. Převrácená hodnota ředění v této jamce je titr séra. Čím vyšší je titr, tím více bylo protilátek proti hledanému původci ve vyšetřovaném vzorku. Titr záleží také na citlivosti použité metody. Dnes nejčastější metodou ELISA se však titr nestanovuje, kvantifikace se provádí jinak (v.t.)   Obvyklá kritéria pro diagnózu primární nákazy: 4 násobný nebo větší vzestup IgG nebo celkových protilátek mezi vzorkem séra z akutního stadia onemocnění a vzorkem z fáze rekovalescence Nebo: nález vysokého titru ve třídě IgM i v jednom vzorku séra. Nebo: nález vysokého titru v jednom vzorku séra ve třídě IgG (nebo v celkových protilátkách) – velmi nespolehlivé

Kritéria pro diagnózu reinfekce 4 násobný nebo větší vzestup IgG nebo celkových protilátek mezi vzorkem séra z akutního stadia onemocnění a vzorkem z fáze rekovalescence + nepřítomnost nebo jen malý vzestup IgM:

Nejčastějšími serologickými metodami jsou dnes ELISA, komplementfixační reakce (KFR), aglutinační metody.

Vzácnější (až na tuberkulózu) je průkaz specifické buněčné imunitní odpovědi. Běžně se provádí kožním testem. Nověji je možné měřit produkci lymfokinů in vitro v odebrané krvi po přidání příslušného antigenu - Quantiferon.