Určení počtu bakterií ve vzorku.

V lékařské bakteriologické praxi převažuje první z níže uvedených postupů (výsev živých bakterií):

1. Výsev živých bakterií. Známý objem vhodně naředěného vzorku se plošně naočkuje na tuhou půdu. Z každé bakterie resp. shluku bakterií (řetízku, dvojice) vyroste jedna kolonie. Kolonie se spočítají, získaná hodnota se přepočte na 1 ml neředěného vzorku. Vyočkovává se z více ředění a pro každé ředění se použijí alespoň tři tuhé půdy. Hodí se pro vzorky s obsahem alespoň 102 bakterií/ ml. V degenerované podobě (Uricult) se metoda výsevu používá k levnému  kvantitativnímu stanovení bakteriurie v rutinních klinických laboratořích, výsledek je zde méně přesný (tzv. semikvantitativní stanovení). 
2. Měření zákalu. Bylo prokázáno, že zákal tekuté půdy přímo souvisí s koncentrací bakteriálních buněk. Zákal se měří fotometrickým čidlem. Tento postup je nazastupitelný ve fermentačních technologiích, protože jako jediný sděluje potřebný údaj ihned. Hodnota zákalu (extinkce) se využívá jako vstupní hodnota pro regulaci procesu v laboratorních a průmyslových fermentorech. Využívá se také v některých automatických systémech v lékařské bakteriologické diagnostice, např. pro rychlé měření citlivosti kmene k antibiotikům (přidaným do tekuté půdy).  

3. Počítání bakterií pod mikroskopem. Používá se výjimečně. Avšak v upravené podobě (průtoková cytometrie) je počítání bakteriálních buněk optickým zařízením rozšířeno např. při stanovení kvantitativní bakteriurie.

4. Metoda pravděpodobného počtu - Most probable number, MPN. Vzorek se naředí do několika dostatečně odlišných ředění. Z každého ředění se vyočkuje známý objem do více (např. deseti) zkumavek s tekutou půdou. Při určitém ředění se tak do některých zkumavek řady nedostane již ani jedna bakteriální buňka a tyto zkumavky proto zůstanou po inkubaci nezkalené. Z celkového počtu zkumavek pro každé ředění vzorku, z počtu zkumavek vykazujících růst, z ředění a z objemu očkovaných vzorků se statistickou metodou vypočte pravděpodobný počet bakterií v původním vzorku. Používá se v potravinářství apod., hodí se i pro chudé vzorky. Uvádíme jen pro informaci.
Příklad: Neznámý vzorek byl naředěn 5x, 25x a 125x. Z každého tohoto ředění bylo očkováno po 1 ml do 10 zkumavek s bujónem. U pětinásobného ředění se po inkubaci objevil zákal v 8 zkumavkách, u 25násobného ve 2 zkumavkách a u 125násobného v 1 zkumavce. MPN = 76,74 bakterií/ml. (Zpravidla se vypočte i statistická spolehlivost výsledku.)

Výsev na plotny:

ikona Zkoumaný materiál se decimálně naředí ve fyziologickém roztoku. Z každého ředění se očkuje alespoň na 3 půdy po 0,1 ml. K rovnoměrnému rozetření po povrchu půdy slouží skleněná Drigalskiho tyčinka.
ikona   Po inkubaci se zjistí počet kolonií u vhodného ředění - kolonií není příliš málo, ale jdou spočítat. Na obrázku jsou vybrány 3 půdy od 3 různých ředění. Pro každé ředění se očkují alespoň 3 půdy pro každé ředění a stanovuje se průměrný počet kolonií. Zohledněním očkovaného objemu a ředění získáme výchozí koncentraci vzorku (zde 2.108/ml).

Na metodě výsevu živých bakterií je založeno např. kvantitativní vyšetření bakteriurie standardní mikrometodou (vyšetření moče).