Kultivační virologické vyšetření.

Viry lze kultivovat na tkáňových kulturách (TK). Užívají se 3 typy TK - příklady:

• Primární buňky – z opičí ledviny
• Semikontinuální linie – lidská embryonální ledvina, tkáňové fibroblasty
• Kontinuální linie - HeLa, Vero, Hep2, LLC-MK2, MDCK

Primární buňky jsou považovány za nejlepší, protože jsou citlivé k nejširšímu spektru virů. Jsou však drahé a obtížně dostupné. Kontinuální linie jsou dostupnější, ale spektrum pomnožovaných virů je u nich užší. Kromě kontinuálních linií TK přirozeně stárnou a nakonec se přestávají množit. Suspenze buněk k založení nové tkáňové kultury se získá homogenizací a trypsinizací výchozí tkáně.

Všechny níže uvedené záběry jsou z filmu z roku 1991: Dimonstrazioni di Microbiologia Clinica, Universita Degli Studi di Udine, Facolta di Medicina e Chirurgia, Policlinico Universitario, Cattedre e Servizio di Microbiologia, Direttore prof. G.A.Botta.

		Tkáňové kultury rostou ve tkáňovém kultivačním médiu ve speciálních plastových nádobkách..Na dně nádoby vytvoří monolayer - vrstvu o tloušťce 1 buňky. Mikroskopický vzhled kultury lze během kultivace pozorovat inverzním mikroskopem (osvětlení shora, objektiv vespod).
		Pro vlastní diagnostiku se buňky TK přenášejí do panelů. Tkáňové médium obsahuje barevný indikátor pH.
		Příklad zpracování a očkování materiálu. Moč je zcentrifugována, k sedimentu jsou přidána antibiotika zamezující růst bakterií, je upraveno pH .
		Vzorek je pak pipetován do jamek s TK
		Naočkovaná TK je inkubována v termostatu. V průběhu inkubace je prohlížena inverzním mikroskopem. Napadené buňky jeví po různě dlouhé době (dny) různé anomálie, tzv. cytopatogenní efekt, CPE (lýzu, balonovou degeneraci, splývání do polykaryocytů), který umožní předběžné zařazení viru. Druh viru je pak možno určit např. imunofluorescencí.

Přímý průkaz virů v infekčním materiálu se provádí také polymerázovou řetězovou reakcí nebo imunologicky (ELISA) aj.