· Trichomonas vaginalis ·


Morfologie

· Bičíkovec, měnlivého hruškovitého tvaru se zřetelně vyvinutými 4 bičíky ve středu těla namířenými dopředu s výztužnou tyčinkou (axostyl) směřující dozadu; na okraji je undulující membránou. Blízko jádra leží blefaroplast se zašpičatělým koncem.

Trichomonas vaginalis

Fyziologie

· Trichomonas je velmi málo odolná vůči zevnímu prostředí, zvláště citlivá je na vyschnutí, pobyt ve vodě přežívá několik hodin, v moči i celý den. Vyskytuje se výhradně ve formě vegetativní a netvoří cysty.

· K vyšetření se odebírá sekret z pochvy, hrdla a uretry. Trichomonády mohou být nalezeny též v moči, ejakulátu a exprimátu z prostaty. Mikroskopický nález lze potvrdit barvením Giemsou - Romanovským.


Patogenita

· T. vaginalis je velmi rozšířena po celém světě. Způsobuje infekce zevního genitálu, k přenosu infekce dochází většinou pohlavním stykem. U žen bývá postižena vulva, vagina a děložní hrdlo, u mužů i žen též močová roura. Muži bývají většinou pouhými přenašeči. Bičíkovec neproniká do sliznice ani do jiných orgánů. Pro vznik infekce má význam porušení epiteliální buňky bakteriální flórou vedoucí ke změně kyselého pH. U hormonálně zralé ženy má infekce zprvu akutní průběh s výrazným zánětem sliznice, která bývá prosáklá. Hojný výtok je pěnovitý a obsahuje epitelie a velké množství leukocytů. Zánět se po čase zpravidla zmírní i bez léčebného zákroku a infekce může po léta přetrvávat bez zjevných příznaků. Onemocnění nezanechává imunitu.


Onemocnění


Citlivost na antibiotika

[<<Mikrobiologie] [<Repetitorium]