· Bacillus antracis ·


Morfologie

· Gram pozitivní, sporulující, nepohyblivá, 1x3-4 mm dlouhá tyčka s ostře zaříznutými konci, v dlouhých řetízkcích. Spory jsou v centru. Kolonie na krevním agaru jsou okrouhlé, plstěného vzhledu s vláknitými výběžky, v prostupujícím světle mají vzhled broušeného skla - Caput Medusae. Nehemolyzuje. Zkapalňuje želatinu, po naočkování vpichem připomíná růst vánoční stromeček. Na umělých kultivačních médiích tvoří při zvýšené tenzi CO2 pouzdro.


Fyziologie

· Bacillus antracis je aerobní, ubikviterní mikroorganismus přežívající v prostředí mnoho let. Jako saprofytický mikroorganismus se vyskytuje převážně v půdě a ve vodě. Spory jsou rezistentní k teplu, k vyschnutí i k některým dezinfekčním prostředkům. Perzistují v půdě po dlouhá léta ("tzv. prokletá pole").

· Bakteriální těla jsou složena z proteinu a polysacharidu, které mají antigenní charakter. Kapsulární substance je tvořena polypeptidem o vysoké molekulové váze, obsahující kyselinu D glutamovou. Je hapten.


Patogenita

· Antraxu - primárního onemocnění ovcí, hovězího dobytka, koní a dalších zvířat. Výrobky z kůže, štětin, kožešiny, vlna, kosti jsou často kontaminovány sporami antraxu. Lidé onemocní vzácně. Spory zdechlin zvířat kontaminují půdu, jsou živé několik desetiletí a pravděpodobně v půdě při vhodné teplotě a pH 6,5 germinují. Zvířata na pastvě se infikují poraněnou sliznicí či kůží. Vzácně jsou spóry inhalovány . Germinace spor probíhá v místě vstupu infekce a růst mikroorganismů způsobuje edém. Bacily se šíří lymfatickými a krevní cestou, volně se množí v krvi a ve tkáni infikovaného zvířete i po jeho smrti. V plazmě umírajících zvířat je přítomen toxický faktor, který po inokulaci labor. zvířatům vyvolavá jejich smrt; lze jej neutralizovat antraxovým antisérem. Z exudátu lze izolovat polypeptid, které je identicky s pouzdrem bacilu, vyvolává histologické změny při antraxové infekci. Proteiny izolované z exudátu navozují imunitu.

· Antraxový toxin obsahuje tři složky, které lze oddělit chromatograficky :

  1. edémový faktor
  2. protektivní antigen (protein) - umožňuje vazbu zbývajících složek na buněčnou membránu
  3. tzv. toxický faktor

· Směs všech tří substancí je více toxická a imunogenní než každá substance zvlášť. Produkce toxinu je kódována plazmidem. Infekce opouzdřeným kmenem je provázena lokální hemoragickou nekrózou s výrazným edémem a lymfadoenopatií. Inhalace spor (z vlny, srsti, štětin při jejich zpracování) vede ke germinaci spor v plicích a tracheobronchiálních uzlinách » dochází k hemorhagické mediastinitidě, pneumonii, meningitidě a sepsi, která končí fatálně = nemoc hadrářů. Kožní forma začíná u lidí jako černá skvrna (za 12-36 hodin), ta se mění v puchýřek a vřídek s černým středem (pustula maligna neboli uhlák). Zvířata často onemocní intestinální formou antraxu, u lidí je to vzácné. Všechny formy mohou vést k sepsi, která končí kardiopulmonálním selháním.


Onemocnění


Citlivost na antibiotika