Příprava tuhých kultivačních půd
Obstarávání potřebných kultivačních půd prošlo třemi stupni.
1. V počátcích diagnostické bakteriologie si laboratoře připravovaly půdy samy ze zakoupených základních surovin (hovězí maso, agar atd.). Některé složky půd (např. pepton) byly komerčně dostupné již tehdy.
2. Řada světových výrobců dodává různé sušené agarové půdy obsahující vše potřebné. K odváženému množství sušené půdy se přidá voda, případně se upraví pH a směs se sterilizuje v autoklávu. Termolabilní složky (třeba beraní krev) se přidávají po sterilizaci. Tekutá ještě teplá půda (cca 45 °C) se plní do Petriho misek nebo do zkumavek, kde ztuhne.
3. Řada výrobců dodává hotové půdy v Petriho miskách, připravené k použití.
Průměrná laboratoř spotřebuje stovky kusů půd denně. Půdy dle 2 jsou při levné pracovní síle levnější, než dle 3. Jejich příprava však naráží na stále tvrdší předpisy pokud jde o prostorové členění a technické vybavení varen. Většina laboratoří pro rutinní mikrobiologickou diagnostiku proto dnes využívá způsob 3.
Příklad (2):
Hotové půdy se skladují v lednici. Půdy se předepsaným způsobem testují pomocí sbírkových referenčních kmenů.
Příprava tekutých kultivačních půd
Půdy se plní do zkumavek a sterilizují se autoklávem, jindy jen nasycenou párou při 100 °C v tzv. Arnoldově přístroji. Sterilizaci termolabilních roztoků lze provést i pomocí filtrů zadržujících bakterie.